Na tenhle díl jsem se musela podívat podruhé s odstupem několika týdnů, abych o něm byla schopná psát. Silnější, než jsem si myslela...
Začnu tou rádoby komickou odlehčenou zápletkou - Marshalla vypeče sympatický puberťák a před jeho očima mu zplundruje byt obří pařbou. Milej Marshall to všechno sleduje ze střechy, kam ho milý Scott "uvěznil" odebráním žebříku. Tak já teda nevím, vážení, ale mně to přijde tak pitomě uhozený, že jsem tuhle část při druhým koukání normálně přeskakovala. A snažně prosím, aby se scénáristé kapánek srovnali - neříkejte mi, že by dospělej človek fakt zůstal celou noc na zasněžené střeše, že by se nepokusil slízt dolů, že by nebyl schopnej přivolat sousedy. Prostě ne, tohle neberu.
Naproti domu dějová linka s Robin byla mnohem zajímavější a čím dál tím uvěřitelněji zahraná. Ta její verze vyprávění dětem...! Heartbreaking. A ten Ted. A to jeho závěrečné slovo... <3
já to obrečela. Ale s tou střechou to bylo fakt stupidní...
OdpovědětVymazat